Od nejstarších dob po 1. světovou válku

Osídlení východních Čech slovanskými kmeny se datuje zhruba do 5. století našeho letopočtu, kdy celé východní Čechy ovládají slovanský kmen Charvátů, který následně nahradili Slavníkovci. V dalších stoletích nastal vzestup dalšího slovanského rodu Přemyslovců. Nastalo upevnění státní moci, ekonomický vzestup, růst populace a sílící kolonizace prostoru se současnou sjednocující rolí křesťanské víry. Správa země je v 11. a 12. století zajišťována s pomocí hradské správy, kdy v pravidelných vzdálenostech od sebe existovaly hrady, k nimž náleželo okolní území. Ve 13. a 14. století jsou zbudovány hrady Rýzmburk, Vízmburk, Náchod a Červená Hora.

Krajinu pokrývaly rozsáhlé a neprostupné lesy, které se postupně osídlovaly. Přístup do země byl pouze tzv. zemskými branami. Jedna z nich byla náchodská Branka.

Osídlování našeho regionu je spojováno se založením náchodského hradu a pod ním města Náchoda mocným Hronem. Týž Hron založil i město Hronov. Mýtily se i okolní lesy a zakládaly malé zemědělské osady – v té době pravděpodobně vzniklo i osídlení na území Horních Rybníků a Zábrodí.

Obec Zábrodí

Původní obec Zábrodí patřívala k panství Červené Hory, později k panství Ryzmburku a teprve v roce 1582 k náchodskému panství. Obec byla vždy malá a nevelkého významu. Obyvatelé se živili převážně zemědělstvím, sporadicky i tkalcovstvím. Podle písemných zpráv obec čítala roku 1794 dvacet domů a 153 obyvatel. Významnou událostí bylo vybudování vlastní školy v roce 1901. Prvním učitelem byl Bohumil Dudek. Ve 20. letech 20. století působily v obci tyto spolky: Spolek hasičský, Hospodářsko-čtenářská beseda, organizace Republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu, organizace Československé strany lidové, obecní knihovna a spolek pro pojišťování hovězího dobytka. Starostu obce byl rolník Josef Soumar.

Obec Horní Rybníky

Nejstarší zprávy o existenci vísky Horní Rybníky jsou už z roku 1447, kdy její území patřilo pánům Strakům z Nedabylic a na Studnici. Tomuto rodu patřilo území až do roku 1638, kdy jejich majetek byl zabaven pro císaře. Od té doby se zde vystřídalo více majitelů: Gernard Seyks ze Seyksů (1639-1643), Vlach Mikuláš Belli (1643-1649), Jakub Ondřej z Rotenbachu (1649-1675), Maria Regina, Zikmund L. Šmíde do r. 1729, Anna Viktorie, roz. Kolovrat, vdova po Vavřinci Piccolomini a její dcera Lidmila provdaná za hraběte Des-Fours. Od roku 1783 se o území hrabě soudil s panem Monte-Leone, majitelem náchodského panství. Spor vyhrál hrabě Des-Fours. Roku 1791 panství zdědil jeho syn František Antonín Des-Fours, ale se značnými dluhy, proto byl nucen území prodat už v roce 1792 Petru vévodovi Kuronskému a Zaháňskému za 1 222 000 zlatých. Roku 1800 převzala správu jeho dcera Vilémina Bedřiška Benigna (známa jako kněžna z Babičky B. Němcové). Po ní majetek zdědila její sestra Maria Paulina, kněžna z Hohenzollern-Hechingen. V roce 1840 panství koupil Karel Octaviano, hrabě z Lippe, ale už za dva roky jej prodal Jiřímu Vilémovi ze Schomburg-Lippe. V roce 1850 bylo změněno celé politické zřízení. Panství již nespravoval dědičný pán, ale země byla rozdělena na kraje, podkraje a okresy. Obec Horní Rybníky připadla k okresu náchodskému. Roku 1855 byla obec spojena s obcí Horní Radechová, ale roku 1894 byla povolena rozluka a Horní Rybníky se staly opět obcí samostatnou.

Život obce obohacoval život školy. Do 1. 1. 1886 chodily děti do školy do Horní Radechové. Poté zemská školní rada povolila zřídit jednotřídní školu i v Horních Rybníkách s tím, že bude podřízena škole v Horní Radechové. Škola se nacházela v domě č.p. 3 u pana Josefa Šolce a sestávala z jedné třídy a bytu pro učitele. Zde byla umístěna přes deset let. Působili zde tito učitelé: Antonín Blümel (1. 1. 1886 – 1. 9. 1886), Jan Samek (do 1. 9. 1890), Václav Zylvar, který pro nemoc byl 1.3.1894 vystřídán Janem Kratochvílem.

Nová školní budova byla postavena v rekordním čase od 6. 7. 1896 do 16. 11. 1896 za 7 935 zlatých na pozemku pana Šrůtka. Výuka zde začala 1.4.1897 a prvním učitelem byl Jan Kratochvíl, který zde působil až do roku 1910. Nejvíce žáků bylo zapsáno v roce 1921 v počtu 39 dětí, nejméně pak roku 1928 21 dětí.